Úvod: Texty v novéně k Panně Marii Neposkvrněné jsou převzaty z oběžníků Madre Antonie Colombo (č. 848/2003, 857/2004 a 866/2005).
Každý den se na jejím konci pomodlíme mariánskou modlitbu lásky, kterou zařadil papež Benedikt XVI. na závěr své encykliky Deus caritas est.
1. den – 29. listopadu
Maria z Nazareta je stvořením, které plně uskutečňuje Boží plán v konkrétním historickém okamžiku. Je ženou plnou milosti, v níž se naplňuje lidství, jak si ho přeje sám Bůh. Je novou Evou, ve které lidská přirozenost dosáhla vrcholu dokonalosti a krásy a ukazuje tak každému člověku cíl, jehož je třeba dosáhnout. Katechismus Katolické Církve nám ji představuje jako ženu, která je otevřená lásce k Bohu a k jeho stvoření, jako milovanou Otcovu dceru, jež v sobě od počátku života nese vtisknutou pečeť Boha. V Marii září opravdová a čistá krása, jako jas pravdy a odlesk dobroty, dokonalost a soulad, jednoduchost a průzračnost.
Modlitba: 
Svatá Maria, Matko Boží,
tys darovala světu pravé světlo,
Ježíše, svého Syna – Syna Božího.
Ty ses bezvýhradně odevzdala
Božímu povolání,
a tak ses stala zdrojem té dobroty,
která prýští z Něho.
Ukaž nám Ježíše.
Veď nás k Němu.
Uč nás poznávat a milovat ho,
abychom byli schopni opravdové lásky
a uprostřed žíznícího světa
byli pramenem živé vody.
2. den – 30. listopadu
Ondřej z Kréty v 8. století napsal, že narozením Panny Marie začíná reforma naší lidské přirozenosti. Mariino přijetí andělovy nabídky není výsledkem pasivity. Byla vychovávána k otevřenému a důvěrnému dialogu, který zapojuje celou její bytost, tělo i ducha. Když ji Bůh osloví, i ona oslovuje svého Boha a ptá se: „ Jak se to stane?“ Teprve až jí anděl zaručí zásah Ducha, Maria se odevzdá Bohu, pro nějž není nic nemožného. „ Hle, jsem služebnice Páně,“ odpovídá celým svým lidským a ženským já. Mariino ano je pro nás výzvou zakotvit v naslouchání a přijetí Božího slova, protože víra nespočívá v tom, že člověk hledá Boha, ale v uznání, že Bůh k němu přichází, navštěvuje ho a mluví k němu.
Když se díváme na Marii, plnou milosti, poznáváme, jaké sklony srdce, postoje a gesta Bůh očekává i od každé z nás.
3. den – 1. prosince
Ve chvalozpěvu Magnifikat se Maria staví před Boha tak, jak je, a poznává v něm Spasitele. S údivem vnímá vlastní pravou podobu: ponížená služebnice, v níž Pán vykonal veliké věci. Maria vstupuje do Božího srdce a pochopí jeho tajemství. Bůh dává přednost chudým a malým, a proto se zvláštní láskou shlíží na tuto nazaretskou dceru, která vyniká mezi Pánovými poníženými a chudými. Mariin chvalozpěv je plodem naslouchání Slova a jeho přijetí ve víře a mlčení. Ona s radostí uznává Boží věrnost, objevuje nekonečné obzory jeho lásky a opěvuje vítězství nad útlakem, nespravedlností a triumfem mocných. Bůh neshlíží na pýchu, ale na pokoru, ne na bohatství, ale na svobodu a ochotu.
Osvobodíme-li se od pokušení soběstačnosti a pýchy, budeme i my moci sestoupit do středu svého srdce, uznat svou chudobu a prostotu a zakusit od našeho Pána lásku, která očišťuje a přetváří.
4. den – 2. prosince
Maria podstoupila dlouhou cestu, aby se dostala za svou příbuznou do hor. Stačilo jí vědět, že Alžběta potřebuje pomoc a vydala se na cestu. Služebnice Páně se tak stává služebnicí lidí. Nehledí na vzdálenost, na nepohodlí nebo možná rizika, neměří čas ani námahu. Bůh ji neočekávaným způsobem navštívil, naplnil ji radostí, dal jí nový způsob života. A ona sama je nyní pro druhé Božím navštívením. Radostná zvěst, kterou předává Alžbětě, je sám Ježíš, jako poselství předané beze slov. Mariina radost z plodu, který nese ve svém lůně, se stává i radostí Alžběty.
Jistota, že člověk přebývá v Boží lásce v jakékoliv situaci, je plodem Ducha a stává se radostnou zvěstí, kterou je třeba předávat druhým.
5. den – 3. prosince
Poslušnost a naprostá otevřenost Božímu působení činí z Panny Marie ochotnou a svobodnou ženu plnou naděje. Během svého života se Maria učí být učednicí svého Syna a plnit jeho slovo. Zároveň však usiluje o to, aby i druzí Ježíše poslouchali: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“ To je výzva k přijetí Slova, i když mu nerozumíme, i když přesahuje naše očekávání a požaduje, abychom se zbavili svých zvyků , jistot nebo přesvědčení nebo když vyžaduje přijmout tajemství utrpení. V Mariině zde jsem nacházíme radost a sílu k přijetí Božího plánu, abychom byly učednicemi Krista ukřižovaného a vzkříšeného a spolupracovaly s ním na budování Království.
6. den – 4. prosince
Celý život Panny Marie je zahrnutý ve vztahu k Nejsvětější Trojici. Ona, Otcova milovaná dcera, je v jedinečném vztahu k jednorozenému Synu, který se stává jejím synem a k Duchu, který umožní Ježíšovo početí v jejím lůně. Celý její život se utváří podle života Syna, jehož je zároveň matkou i učednicí. Vidí jeho nepřetržitý vztah k Otci a k Duchu a zároveň jeho otevřenost pro lidi, s nimiž se setkává na své cestě. Vidí, jak je Ježíš přijímá do svého srdce, jak je miluje, jak za ně na kříži obětuje svůj život. A Maria, právě proto, že náleží Bohu – Trojici, je solidární s lidmi, které si Bůh získal. Zastává roli spolupracovnice na díle spásy.Celý její život je vědomou, svobodnou a zodpovědnou otevřeností. Tím, že se dává zcela k dispozici Bohu, vstupuje do hlubšího kontaktu s lidstvem – nejen proto, že sdílí jeho stvořenost, ale protože je jedinečným způsobem zapojena do plánu spásy.
Maria není statickým obrazem ke kontemplaci, ale je Matkou a Sestrou, která jde před námi po cestě Božího plánu.
7. den – 5. prosince
Mariin mimořádný vztah k Ježíši a nepřetržitý souhlas s Božím plánem ji otevírají novému mateřství, které dozrálo pod křížem při účasti na tajemství vykoupení. „Ženo, hle, tvůj syn,“ říká Ježíš a ukazuje na Jana. Od té chvíle je celé lidstvo svěřeno do péče matky a každý člověk se stává jejím dítětem. Protože je matkou, je povolána i vychovávat a formovat každého ze svých synů a dcer k obrazu Krista, jenž byl každému vtisknut již od stvoření.
„Od té chvíle ji ten učedník vzal k sobě.“ Když Jan vzal do domu svého života matku, která stála pod křížem, přijal do sebe všechno to, co ona měla ve svém srdci. Když vezmeme Marii do svého domu my, její dcery, pak ona předá i nám, tak jako Janovi, jedinečnou zkušenost svého vztahu s Ježíšem, své ochoty plnit vůli Otce a schopnosti nechat se utvářet Duchem. Pomůže i nám odhalovat tajemství Ježíšova srdce, zakoušet krásu přikázání lásky a dosvědčovat jeho přetvářející sílu.
8. den – 6. prosince
Maria, cele patřící svému Pánu, nám pomáhá žít podle Ducha, znovu rozvažovat v srdci o tom, co je podstatné a osvobodit v nás tak obraz Boha jako společenství Lásky.
Naši zakladatelé sv. Jan Bosco a sv. Marie Dominika nám zanechali jako dědictví, charakteristické pro náš způsob zasvěceného života, spiritualitu společenství. V našem společenství, v naší řeholní rodině, má Panna Maria velmi důležitou funkci. Je inspirátorkou našeho Institutu, je učitelkou a vůdkyní. Má velkou zkušenost v umění starat se o druhé a pomáhá nám mít oči otevřené, abychom se dokázaly angažovat tam, kde je třeba bránit život, dávat mu růst, ulehčovat utrpení, přijmout slabost, ujmout se nějaké situace. Ona je učitelkou kontemplace a naslouchání. Od ní se učíme nechat se proniknout Duchem, který nás vede k připodobnění se Kristu, upevňuje sesterské společenství a oživuje apoštolátní nadšení.
9. den – 7. prosince
Jako FMA jsme povolány pokračovat v mateřském poslání Panny Marie: být pomocnicemi mezi dívkami. Staneme se jimi, jestliže jako ona budeme obývat dvojí příbytek: Boha a lidstvo, jestliže budeme mít odvahu předkládat mladým ideál společenství a služby, dívat se na Ježíše očima jeho Matky, milovat ho jejím srdcem, dívat se pohledem lásky na toho, který nás miloval jako první. Svěřovat je Panně Marii, aby její Syn Ježíš utvářel srdce mladých jako srdce učedníků schopných naslouchat jeho slovu a sloužit mu ve svých bližních.
V Káně byla Ježíšova matka. A stal se zázrak. Chceme, aby i dnes seděla s námi u stolu, byla přítomná v našich komunitách a v místech, kam jsme poslány, aby se tak obnovoval zázrak vody proměněné ve víno, zázrak společenství a solidarity jako cesty, která vytváří nové vztahy pro budoucí svět.